Skot a pohřeb jeho tchyně

Skot MacLean se dostal u partie bridge do sporu s jedním Angličanem a byl jím vyzván na souboj. Při jízdě na místo souboje si koupil Angličan zpáteční lístek, MacLean však jen lístek do místa souboje. Angličan se divil: „Vy nevěříte, že se od souboje vrátíte? Já si vždy kupuji zpáteční lístek.”
„Já ne,” odvětil MacLean. „Zpátky jedu obyčejně na lístek svého soupeře...”

Skot MacLeod provází hosta po svém domě. Otevře dveře do jídelny a řekne: „A zde máme jídelnu. Tady může - nedej bože - stolovat dvanáct lidí!”

Skot Patrick Bamberry se dověděl, že mu jeho žena byla nevěrná, tak zažádal o rozvod. Marně ho prosila, ať jí odpustí, že už to nikdy neudělá, manžel byl neoblomný. Ale jen do té chvíle, než řekla: „A taky musíš zvážit, Patricku, kolik takový rozvod stojí!”
Tu se teprve manžel zarazil, vzal ji do náruče a řekl: „Polib mě, miláčku! Tobě člověk prostě musí odpustit...”

Starý Skot Mackay umíral a duchovní s ním seděl u jeho lože.
„Řekni mi,” obrátil se na duchovního, „myslíš, že když odkážu všechny svoje peníze, a mám jich hodně, kostelu, že se dostanu do nebe?”
„No, zaručit ti to nemohu,” řekl duchovní, „ale za pokus to stojí...”

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Skotský táta připravuje svému šestiletému synovi snídani.
„Patricku, budeš chtít čaj, kakao, nebo mléko?”
„Tati, dal bych si čaj.”
Otec mu do hrnku zavěsí sáček s čajem a zalije horkou vodou. Klučina sedí a dívá se upřeně do hrnku.
„Tati, ten sáček vůbec nebarví!”
Otec na to: „To je zajímavé, tvůj nebožtík děda ten sáček používal víc jak dva roky, já ho používám něco přes rok, ale našemu mladému pánovi prý najednou nebarví...”

Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.

Na skotské pobřeží vyvrhlo moře zapečetěnou láhev, v níž bylo psaní tohoto znění: „Naše loď Elsinore z domovského přístavu v Aberdeenu ztroskotala a potopila se. Pět se nás zachránilo na ostrově, jehož jméno neznáme, na 142. stupni západní délky a 23. stupni jižní šířky. Pokuste se nás najít. Pozdravujte všechny doma. Patrick MacCracen.
P.S. Buďte tak laskavi a tu láhev potom doručte mému bratrovi Johnovi - je zálohovaná...”

Novináři se ptali skotského žokeje, proč si kupuje jen jednu ostruhu. Vysvětlil to: „Kupovat dvě ostruhy je zbytečné vyhazování peněz. Když pobídnu jednu půlku koně, tak ta druhá přece stejně musí s ní...”

Uvažoval pekař Jenkins ze skotského Perthu, že by mohl vydělávat, kdyby dělal v koblihách větší díry. Ale když to pořádně rozvážil, že by musel větší díru obalit větším množstvím těsta, tak zůstal raději při starém...